Po stopách kocoura Mikeše
Nechala jsem se zlákat hlavně délkou pochodu. Slibovali 20 km. Pořád jsem takový skokan na špek. Je pravidlem, že pokaždé ujdeme o pár kiláků víc, než se předpokládá. Tentokrát to bylo o 3,5 km!!! A když jsme u statistiky, šli jsme průměrmou rychlostí 3,8 km za hodinu. Není divu. Terén byl v únoru opravdu velmi náročný…
Další důvod, proč jsem tak ráda šla byl ten, že Mikeše miluju od dětství. Každý kocour, kterého jsem měla, byl černý a jmenoval se Mikeš. Každého jsem vytrvale učila mluvit. Marně.
Sešlo se nás celkem 11 poutníků a dva psi. Vyrazili jsme do Hrusic. Očekávala jsem chaloupky, roubenky s dřevěnými okenicemi. Čekala jsem děti, jak sáňkují na vyřezávaných sáňkách. Čekala jsem kluky, jak bruslí na zamrzlém rybníku na jedné brusli. Jak učí kocourka klouzat po Jedličkově louži. Čekala jsem aspoň v každém baráčku chlívek s Pašíkem a nebo aspoň kozlem Bobešem. Mé dětské představy se však nenaplnily.
Místo chaloupek jsou v Ladově kraji vily, šumperáky , různé architektonické výtvory všech barev. Dítě jsem neviděla sáňkovat ani jedno. Asi seděly u PC. Jedině kostelík byl opravdu z Ladových obrázků.
Hostinský z hospody ,, U Sejků " nás také zklamal. Měl ještě zavřeno a byl docela nerudný, když jsme se dožadovali vstupu. No, jeho mínus. Určitě bychom mu nechali vydělat, ale jak vidno, krize ještě do Hrusic v únoru nedorazila.Útratu jsme tedy udělali o pár kilometrů dál, v restauraci na Šibeničním vrchu. Tam sice měli také ještě zavřeno, ale ochotně nás pozvali dovnitř. Zaujala nás tam zákazová dopravní značka. V červeném trojúhelníku byla namalovaná koza. Kamarád Zbyněk vyslovil názor, že asi do restaurace mají zakázán vstup všichni, kdož mají kozy. Což se nám ženám samozřejmě nelíbilo. O kus dál byla stejná značka, ale s malou dodatkovou tabulkou. Ta nás upozorňovala na zákaz krmení koz v celém areálu. Takže jsem si oddychla, že mohu do hospody vstoupiti. Uvnitř byla snad větší zima než venku. Dali něco na zahřátí a vyrazili jsme dál.
Počasí nám přálo, cesta byla dobrá, až do té doby, kdy jsme přišli před nekonečnou pláň. Byla nedozírná a mě připadalo, že jsme polárníci a jdeme dobývat severní pól. Bořili jsme se hluboko do sněhu. Nejhůř na tom byl asi Hroch, se svými 140 kg. Šli jsme za sebou v jeho hlubokých stopách, které vypadaly, jako kdyby je tam zanechal Yetti . Byla to nekonečná a vyčerpávájící pouť. Někdo vzadu prohodil: ,, Navrhuju sníst psy … „.
S radostí sděluji, že všechna zvířata tuto expedici přežila. I poutník Hroch.
( Ze šuplíku )
Eva Schneiderová
Houslista
Cestování do práce nemusí být jen nudné a otravné. Ale i na něm si můžeme najít něco příjemného a zajímavého. Například setkávání s různými lidmi a situacemi. Máme - li štěstí, může nás mnoho takových setkání obohatit. Vlastně... obohatí nás pokaždé, i kdybychom byli okradeni. Minimálně o další zkušenost.
Eva Schneiderová
Poslední uzdravení
Zítra dopoledne mě čeká pohřeb kamarádky. Asi mi to pořád nedochází. Vždyť před 14 dny jsem u ní pila své oblíbené kafíčko a tolik jsme se nasmály...
Eva Schneiderová
Linka důvěry nanečisto
Bylo poledne a žaludek se mi začal ozývat. Ani jsem neřešila jestli si dám teplé jídlo, nebo zeleninový salát, jenom aby to bylo rychle. Nechala jsem všechno ležet a spěchala do jídelny. Už jsem měla ruku na klice, když v tom začal neodbytně zvonit telefon. Ach jo. Věděla jsem, že se vrátím a sluchátko zvednu. Natolik už se znám.
Eva Schneiderová
Manipulátorem snadno a rychle
Kdo z nás může říct, že nikdy nebyl nikým manipulován a nikdy nikým nemanipuloval? Už jako malinkatí človíčkové dokážeme manipulovat velikými dospěláky. Zrovna tak jako životem protřelí a zkušení lidé se lehce můžeme stát obětí manipulátora. Občas nevíme, jak z toho ven a někdy zase nevíme, jestli vůbec ven chceme. Jsem přesvědčená, že je to vždycky jen o nás.
Eva Schneiderová
Vesmírné auto
Tak už vím, proč jsem nikdy neřídila. Uvědomila jsem si, že mě to hezky systematicky a velmi rychle odnaučil můj manžel. Po letech jsem se rozhodla, že si zaplatím kondiční jízdy. Snad touha po samostatnosti a nezávislosti mě vedla k tomuto rozhodnutí. Domívala jsem se, že nervy mého muže se léty zocelily. Ale opak byl pravdou. Moje první jízda po patnácti letech a po pěti kondičních hodinách vypadala takto:
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Hamás zveřejnil video Američana a Izraelce unesených v říjnu loňského roku
Palestinské hnutí Hamás v sobotu zveřejnilo video zachycující dva z rukojmích, které uneslo při...
Trumpova potenciální viceprezidentka zastřelila fenu. Byla nevychovaná, napsala
Guvernérka Jižní Dakoty Kristi Noemová, kterou by si exprezident a předpokládaný republikánský...
Rusko útočilo na zařízení, která zajišťují dodávky plynu do EU, řekl Zelenskyj
Sledujeme online Sobotní vzdušný útok ruských sil na energetickou infrastrukturu Ukrajiny cílil na plynárenská...
Povolení stavby do měsíce a online. Úředníci v obavách, mezi stavaři skepse
Premium Místo obíhání stavebních úřadů a shánění razítek k povolení stavby nebo rekonstrukce bude lidem...
- Počet článků 18
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1375x
Evík